Japonské stěny

České domácnosti už dávno nejsou tak tradiční, jak si je pamatujeme z dob našich rodičů či prarodičů. Stále více se snažíme využívat nové moderní prvky, které často vedle své elegance nabízejí velice praktické řešení. Jedním z těchto prvků jsou japonské stěny, používané na zastínění větší plochy nebo k oddělení prostoru ve velkých interiérech.

Původní japonské stěny byly vlastně dřevěné rámy potažené rýžovým papírem. Byly využívány čistě bílé, nebo s různými orientálními motivy. V současnosti jsou za japonské stěny označovány posuvné panely z prakticky jakéhokoliv materiálu. Vedle tradičního rýžového papíru nebo plátna se tak můžeme setkat i s hedvábnými nebo různě barevnými plastovými panely.

Také původní systém japonských panelů, kdy byly celé orámované a vkládaly se do připravených drážek, byl ve většině případů nahrazen systémem inspirovaným klasickými římskými roletami - kusy látky (plátna, plastu) jsou zavěšeny na posuvné kolejničce a ve spodní části je do nich vsunuto závaží, držící panel perfektně napnutý. Každý panel má vlastní kolejničku a může se tak pohybovat naprosto nezávisle. To však přináší omezení v maximální délce zastíněné plochy. K dispozici jsou dnes úchyty o maximálně 6 kolejničkách.

Využití japonských stěn je velice široké. Hojně jsou japonské stěny používány místo klasických závěsů na zastínění francouzských oken. Jejich hlavním účelem je však dočasné rozdělení velkých prostorů. Velké obývací pokoje nebo např. garsonky můžou být v případě potřeby rozděleny na dvě samostatné místnosti.

Údržba japonských stěn je závislá na použitém materiálu. Stěny lze snadno sundávat a vyjímat z nich závaží, takže textilní stěny je možné prát v automatické pračce. Hůře se ale ošetřují klasické stěny z rýžového papíru, které jsou navíc náchylnější k poškození.